Category Archives: Zajímavosti

Holubí letka

Většina lidí,  kteří pořádají tiskové konference, vernisáže nebo večírky, se dříve nebo později stane svědkem náletu takzvané holubí (nebo Holubovy) letky. Tento pojem nemá nic společného s ornitologií. Holubí letka, to je podivná sorta lidí, která se zvláštním způsobem přiživuje na mediální praxi.

Jsou to většinou postarší lidé, kteří chodí na tiskové konference a další novinářské akce, aniž by měli v úmyslu získané informace jakkoliv prakticky využít. Někteří tím zabíjejí čas, jiní se chtějí zadarmo občerstvit, případně si popovídat. Často jde o bývalé novináře, není to však pravidlem.

Slovy Romana Bajčana, jde o „skupinu novinářů seniorů, kteří v žurnalistice sice už aktivně nepůsobí, ale akce, jako jsou tiskové konference, se pro ně staly vítaným zdrojem jednak rozptýlení, a v neposlední řadě i zdrojem občerstvení, popřípadě i zdrojem dárků a pozorností“. Členové Holubovy letky mají čich na akce s rautem, případně alespoň s chlebíčkem a kávou. Naopak na zpravodajsky náročných akcích a v okamžicích, kdy se za pochodu píšou dějiny, je většinou nepotkáte.

Takzvaná Holubova letka se prý začala formovat v Praze na počátku 90. let. Své jméno údajně dostala podle svého představitele, vysloužilého novináře Miroslava Holuba (ze Syndikátu novinářů byl vyloučen v roce 1999 kvůli jednání, které poškozovalo prestiž novinářského stavu). Vazba mezi osobou a označením však není příliš pevná, a tak se této skupině lidí říkává také holubí letka, holubáři nebo holubi.

Holubova letka je mezi aktivními žurnalisty opovrhovanou skupinou. Pojďme se podívat na to, jak o nich ve vážných i humorných textech psali mediální profesionálové. Filmový publicista Tomáš Baldýnský je s nadsázkou označil za „tajné seskupení falešných novinářů utvořené s cílem dostat se na všechny večírky bez pozvánky“. Podle Baldýnského dokážou třeba na festivalech „bleskově vniknout kamkoliv, sežrat chlebíčky a zmizet beze stopy“. Ondřej Horák jim kdysi v Lidových novinách vymyslel označení „šediví nechutové“, Petr Volf je v Reflexu popsal jako „obávané pražské chlebíčkáře“. Pro Ladislava Vereckého z Magazínu Dnes byla holubí letka „týmem rychlého nasazení vysloužilých žurnalistů“.

Novinářská obec si z holubí letky s chutí dělá legraci. Čas od času se tak na webu objeví ironické články, fotogalerie nebo videozáznamy s nelichotivými komentáři. Za pozornost určitě stojí seriózní text Martina Kozáka, zajímavá je fotogalerie Jana Cágy. Před lety o holubí letce v regulérním zpravodajském článku informovaly Lidové noviny, článek je například zde. Na těchto stránkách najdete různé materiály k dávnému večírku televize Prima, z nějž musela holubí letku vykazovat policie.

S humorem (ale také zjevným opovržením) na holubí letku pohlížejí i výtvarní umělci a galeristé, kteří „nálety“ dobře znají z vernisáží. S nadhledem k problému přistoupili v Ostravě – založili tam „oficiální“ recesistickou letku s prezidentem i stanovami. Česká televize o tom informuje v téhle reportáži (hovoří v ní třeba věhlasný fotograf Jindřich Štreit). Typický nálet holubí letky na skromné pohoštění zachycuje toto video.

Fenomén holubí letky neunikl ani pozornosti akademických mediálních vědců. Barbora Osvaldová z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy o nich v roce 2004 napsala článek do Mladé fronty Dnes, v němž zformulovala i několik obecných zásad pro určování členů holubí letky:

„U dveří se objeví podivná skupina většinou postarších žen a mužů, které nikdo nezval. Rozeberou si materiály, posbírají bloky a tužky s logem fi rmy, rozesadí se v sále. Třeba se zapojí i do diskuse. Kladou banální nebo scestné otázky. Jejich chvíle přijde, když konference skončí. Přesunou se ke stolům s občerstvením, dávají si signály, kde lze co ještě sníst a vypít, a klidně si jídlo balí i s sebou domů.“ Zdroj: Mf DNES, 29. 6. 2004

Osvaldová ale správně a trefně připomíná ještě další, takříkajíc sociální rozměr věci. Holubova letka totiž často pohltí i někdejší schopné dlouholeté novináře, kteří ztratí zaměstnání nebo odejdou do důchodu, ale nedokážou se zcela odstřihnout od novinářského světa, plného zajímavých podnětů a vzruchů. Proto obcházejí tiskové konference, i když už nemusí. „Skupina původně nazvaná podle jednoho z těchto ‚novinářů‘, pana Holuba, symbolizuje několik rovin: pochopitelně drzost a nevkus. Avšak nejspíš i problém, jak se vyrovnat s dalším stadiem života.“

Profesionálové i přesto členy holubí letky spíše pohrdají a vadí jim, pokud na tiskové konferenci dostanou příliš velký prostor. Hrozbu náletu holubí letky proto někdy odborníci uvádějí jako důvod pro svěření organizace tiskové konference PR agentuře. S tímto názorem však lze účinně polemizovat. Agentury jsou někdy hodnoceny takzvaně „od kusu“, tedy podle toho, kolik lidí na konferenci dostanou. Proto někdy rozešlou pozvánku na všechny dostupné novinářské adresy, bez jakékoliv oborové nebo místní selekce. Přitom v letitých agenturních adresářích jsou často i neaktivní novináři nebo „lovci chlebíčků“. Pokud si organizace uspořádá tiskovou konferenci sama a osloví s pozvánkou jen relevantní média podle předem zvoleného klíče, je pravděpodobnost „náletu“ mnohem menší než u akce, kterou bez patřičné důslednosti připravila agentura.

Jak se vyhnout náletu holubí letky

– Posílejte pozvánky selektivně na osvědčené adresy.

– Pohoštění pro novináře připravte jako překvapení, a nikoliv jako lákadlo. Případně na opulentní občerstvení zcela rezignujte a snažte se skutečné novináře „pohostit“ kvalitními informacemi a profesionálním přístupem. Většina z nich to ocení více než sebelépe obložený chlebíček.

– V případě pochybností požadujte při vstupu na akci platný novinářský průkaz nebo vizitku. Tisková konference je pracovní setkání, nikoliv veřejná akce přístupná komukoliv, a tak se nemusíte cítit trapně.

(Zdroj: kniha Jak účinně oslovit média)

 

 

Označeno tagem , ,