Category Archives: Uncategorized

Videokurz Kultura a média – zaručené recepty na úspěšné PR

Jak zaujmout novináře při propagaci kulturních událostí? Jak jim předložit informace v té správné formě? Jakým chybám se vyvarovat? Tyto a mnohé další otázky zodpovídá videokurz, který jsem s kolegou Mariem Kubašem připravil pro sdružení Culture Matters. Kurz tvoří pět lekcí, v nichž popisujeme to nejpodstatnější. Pozornost věnujeme jak tiskovým konferencím, tak tiskovým zprávám, stejně jako propagaci prostřednictvím webových stránek a sociálních sítí. Uzávěrka přihlášek je 18. března

 

 

Advertisements

Novináři a novoročenky – kacířská úvaha

Dal jsem si novoroční předsevzetí, že se pokusím resuscitovat tento blog, který delší dobu dříme v komatu. Pro jeho nové nadechnutí volím téma, jež má s Novým rokem blízkou souvislost – novoročenky neboli péefka. Novináři se od ledna do prosince potkají s leckým, zavítají všude možně, leckdo by se jich sice rád zbavil, jiný ale zase touží po jejich přízni. Není tedy divu, že je koncem roku začínají zavalovat novoročenky.

Novoročenka Úřadu vlády ČR má letos charitativní rozměr.

Novoročenka Úřadu vlády ČR má letos sociální rozměr.

Dříve bývaly papírové a někdy od zapálení první adventní svíce se začínaly kupit na redakčních stolech. Pamatuji dva kolegy, kteří každoročně soutěžili, kdo jich dostane víc a z vyšších míst. Většina však novoročenkám nevěnovala přílišnou pozornost a nejpozději na Tři krále se přesouvaly ze stolů do odpadkových košů. V současnosti většina lidí a institucí posílá péefka elektronickou poštou, což sice šetří dřevo v lesích i nohy pošťaček, ovšem nezabraňuje to kupení, tentokrát nikoliv papírů na stole, ale megabytů v inboxu.

Než si dovolím pár kritických slov, předesílám, že se můj text týká péefek v profesní sféře, nikoliv těch osobních. Zároveň doplňuji, že si vážím novoročenek, které dostávám se zjevnou péčí odesílatelů, že dobře provedené péefko může být krásnou ukázkou užité grafiky a že podobné tmelení sociálních a profesních vazeb je jistě žádoucí… Na druhou stranu, odesílatelé by si občas měli položit otázku, zda novináře skutečně nejlépe uctí a potěší tištěným či elektronickým obrázkem vánočního stromečku, sobů nebo pana ředitele v Santově kulichu s notoricky známou zkratkou P.F, tedy Pour féliciter neboli Pro štěstí.

Novinář podobných obdrží desítky, mnohdy stovky (někdy také od firem, lidí  a organizací, o kterých nikdy neslyšel). Ovšem pokud se novinářům něčeho na přelomu roku nedostává, nejsou to romantické výjevy se sněhovými vločkami a kometami – jsou to zajímavá témata, události, informace. Politický a společenský ruch ustává, hybatelé dění i jejich tiskoví zástupci shání dárky a krájí brambory na salát, posléze odjíždějí na hory či do tropických moří. Mnozí vypnou telefony, zkrátka hibernují. Noviny ovšem musí vycházet i kolem svátků, stejně jako musí televize a rozhlas vysílat. Možná by tedy novináře místo péeefka – nebo spolu s péefkem – potěšila zajímavá tisková zpráva, výroční statistika, pár slov k plánům organizace na příští rok – zkrátka něco, co lze využít ve zpravodajství. Pohlednici se sobíky k těmto účelům věru užít nelze.

Možná se vám bude zdát, že kolem Vánoc a Nového roku se nedostává zajímavých témat, která lze novinářům nabídnout, a že budou mít malou šanci na publicitu. Ani jedno, ani druhé není pravda. Konec roku je skvělou příležitostí k bilanci toho uplynulého. Můžete přijít s výroční statistikou (prodejnosti, návštěvnosti – čehokoliv, záleží na tom, čemu se věnujete) nebo zprávou o zaznamenaných trendech v oboru. Případně shrňte, co v činnosti organizace nebo v celém oboru připravujete na příští rok. Stejně tak si můžete pro novináře schovat nějakou nadčasovou trvalku. V rušných obdobích roku by možná taková tisková zprávy spadla pod stůl, mezi svátky ji ale novináři třeba spolknou i s navijákem – konkurence jiných témat je totiž menší. Menší je sice i čtenost a sledovanost médií, nicméně ne zas o tolik, aby to nestálo za snahu, trochu přípravy a péče.

Zkrátka a dobře, pokud usilujete o publicitu a dobré vztahy s novináři, zkuste za rok zvážit, zda je kromě péefka nepotěšíte ještě nějakým zajímavým tipem či užitečnou zprávou.

Recenze knihy v časopise Mediální studia

Odborný časopis Mediální studia přinesl v čísle 1/2014 obsáhlou recenzi mé knihy Public relations a zpravodajství, která je stále v prodeji. Kompletní text recenze najdete na webových stránkách časopisu, na tomto místě přináším alespoň její závěr:

„Z hlediska účelu je Tomandlova práce spíše textem popularizačním, vhodným více pro odborníky z praxe než badatele či studenty médií a public relations. Ideálním představitelem zamýšleného čtenáře je ambiciózní ředitel menší PR agentury, který ctí pravidla, jež namsstavili počátkem minulého století Ivy Lee a Walter Lippmann, současně ovšem z chytrého mobilního telefonu kontroluje čerstvé příspěvky na facebookových profilech svých klientů. V konkurenci nově vydaných knih o PR obstojí především díky svému praktickému zaměření. (…) Celkově je však Tomandlova drobná publikace pro obor media relations velmi přínosná. Zástupce „čtvrtého stavu“ zde PR profesionálům vzkazuje, že zpravodajští novináři nestojí o dárky (nebo to tak aspoň tvrdí), ale o dobrou spolupráci. O partnery, kteří jsou dostupní, když je potřeba, a kteří umí poskytnout včasné, přesné a pravdivé informace. A takové výzvy stojí za to připomínat.“

Jak získat publicitu: Tipy pro neziskovky

Média a neziskovky se navzájem potřebují. Nejrůznější občanská sdružení, spolky a neziskové společnosti touží po publicitě a veřejném ohlasu své činnosti, novináři zase rádi využívají neziskovky jako zdroje zajímavých informací a expertních hlasů. Na první pohled to vypadá jako ideální předpoklad pro oboustranně výhodný vztah. Nicméně potenciál často zůstává nevyužitý.

Získat férovou cestou pozornost médií je těžké, ale nikoliv nemožné.

Zodpovědnost za vzájemná nedorozumění a disharmonie lze hledat na obou stranách vztahu. Na jedné straně máme novináře, kteří často nechtějí nebo neumějí dlouhodobě a konstruktivně spolupracovat, zajímají se jen o momentální senzace a pozitivní zprávy se jim „nehodí do krámu“. Problém druhé strany často spočívá v neschopnosti „prodat“ svá témata a prezentovat svou činnost zajímavým a mediálně atraktivním způsobem. Masmédia a novináři se nejspíš hned tak nezmění. Nezbývá tedy nic jiného, než se pokoušet o zlepšení alespoň v mediální prezentaci na straně neziskovek. Pokusím se shrnout pár jednoduchých rad a tipů.

Předně – nevěřte lidem, kteří vám budou tvrdit, že malé a střední neziskovky potřebují na běžnou komunikaci s médii profesionální agenturu. Nepotřebují. O publicitu můžete úspěšně zabojovat sami. Pokud však chcete uspět, musíte dodržovat základní zásady a pravidla vztahů s médii. Novináři jsou zvyklí přijímat informace v určité podobě a formě, což platí zejména pro tiskové zprávy. Pokud formu dodržíte, zvýšíte svou šanci na získání prostoru v médiích. O základních zásadách psaní tiskových zpráv a správné volbě tématu si můžete přečíst třeba v tomhle článku.

Druhá rada zní možná až příliš jednoduše, ale je ověřená a osvědčená: Nebojte se médií a pravidelně s nimi komunikujte! V knize Jak účinně oslovit média jsem se snažil nabádat organizace všeho druhu k proaktivnímu přístupu k médiím. Co to vlastně obnáší? Například vydávat pravidelně tiskové zprávy, udržovat dobré vztahy s redaktory, aktivně se ucházet o pozornost médií, předkládat jim zajímavá témata a aktuální vyjádření. Zároveň je nutné rychle a spolehlivě plnit prosby a žádosti novinářů o informace, a to vždy, kdy to není v přímém rozporu se zájmem organizace. Nezapomínejte na to, že způsob, jakým se chováte k novinářům, když vás žádají o informace, přímo ovlivňuje jejich ochotu vyhovět vám v případech, kdy naopak vy zrovna potřebujete prostor v médiích.

Třetí rada zdánlivě neguje tu předchozí – ovšem ve skutečnosti ji pouze doplňuje: V komunikaci s novináři buďte uměření a zůstávejte realisty. Pokusy o plodnou spolupráci mezi novináři a neziskovým sektorem totiž někdy narušuje také snaha organizací medializovat svou činnost za každou cenu i v okamžiku, kdy nabízené zprávy nejsou dostatečně atraktivní. Média mají při výběru zpráv určitý práh, přes který málo zajímavé nebo opakující se informace prostě neprojdou. Takže pokud zrovna nemáte co říci, raději mlčte. Kdo dlouhodobě rozesílá banality a marginálie, zařadí se rychle ke spammerům, jejichž zprávy novináři rovnou mažou. Takže pozor na zahlcování médií zbytečnými zprávami!

Další postřeh si půjčím od novinářů Tomáše Feřteka a Marka Šálka. Ti v knize určené neziskovkám bojujícím o publicitu napsali, že pouhá skutečnost, že některá organizace například pomáhá shánět peníze na sociální projekty, nemůže stačit k zařazení do zpravodajství. Je to informace odpovídající sdělení, že vodárny distribuují vodu. Namísto podobných samozřejmostí je třeba prezentovat třeba nové a přínosné údaje a zajímavé příběhy s konkrétními dopady. Novináři mají rádi také nejrůznější statistiky – dokonce se někdy s nadsázkou hovoří o novinářské posedlosti čísly.

Další rada zní: Nebojte se při boji o publicitu v kontroverzních kauzách silnějších soupeřů, třeba úřadů či velkých firem. Média jsou totiž v určitém smyslu na vaší straně. V literatuře se tomu říká Davidův efekt: V očích veřejnosti je obvykle například velký podnik Goliášem a ten, kdo se v konfliktní situaci postaví proti němu, je považován za slabšího, tedy Davida, a snáze získává sympatie veřejnosti i médií na svou stranu.

Zástupci neziskového sektoru, předáci občanských sdružení a vůbec aktivisté obecně patří ke skupinám, které mají do médií privilegovaný přístup. Novináři předpokládají, že aktivista svou činnost vykonává z přesvědčení a bez postranních úmyslů, a tak mu věnují prostor ve zpravodajství s menší podezřívavostí než politikovi nebo úředníkovi. Na druhou stranu si novinář rozhodně nemyslí, že neziskovost je automaticky synonymem dobra, ať už daná organizace dělá cokoliv.

A ještě pár tipů z praxe:

  • Sledujte aktuální mediální agendu a vyjadřujte se operativně k věcem, které novináře zrovna zajímají. Například projednává-li se v Poslanecké sněmovně novela zákonné úpravy péče o postižené, je ideální čas pro tiskové zprávy se stanovisky a zkušenostmi neziskových organizacích pečujících o handicapované.
  • Připravujte zajímavé a vizuálně atraktivní akce pro novináře. Počítejte ale s tím, že happeningy je třeba vymýšlet kreativně a stále inovovat. Novináři musí mít jistotu, že je vaše akce pokaždé znovu překvapí. Jedině tak se na ně budou stále vracet.
  • Předkládejte novinářům nejen holé tiskové zprávy, ale také zajímavé statistiky, studie a výzkumy o sledované problematice. Používejte věcné argumenty, a ne emočně podbarvené teze nebo podpásové údery. Neschopnost racionálně argumentovat někdy novináři vyčítají ekologům.
  • Nebuďte přehnaně dogmatičtí a radikální, novináře to odrazuje. Usilujte o konsenzuální a konstruktivní přístup. Postupujte koordinovaně s ostatními, podobně zaměřenými neziskovými organizacemi. Působí to lépe, než když dvě organizace dělají nezávisle na sobě totéž, případně se dokonce veřejně napadají.
  • Obracejte se na přiměřená média. Neočekávejte, že zprávu o brigádním úklidu lesa zveřejní celostátní deník na titulní straně. Klidně však můžete získat publicitu v okresním deníku nebo regionálním televizním zpravodajství. Zároveň si média vybírejte podle jejich tematického a odborného záběru.
  • Dlouholetým aktivistům někdy hrozí to, že se příliš zahledí do vlastní činnosti a přestanou vidět za horizont konkrétního problému, který ale novinářům může připadat banální. Zkuste se podívat na problém nezaujatýma očima, možná zjistíte, že opravdu nemůže zajímat širokou veřejnost, případně najdete nový způsob, jak téma prezentovat a přiblížit nezasvěceným.
  • Novinářům nelžete a nezamlčujte žádné důležité souvislosti. Na každou nepravdu nebo necitlivé zkreslení se v éře internetu rychle přijde a obrátí se proti vám.

A na závěr jedna snad trochu mentorská poučka: Pamatujte na to, že publicita se nesmí stát hlavním cílem neziskovky a boj o ni nesmí být jedinou náplní její činnosti. Publicita je pouze nástrojem a prostředkem k dosažení skutečného cíle, jímž je v neziskových společnostech třeba prospěch komunity, pomoc potřebným nebo prosazení dobré ideje.

(psáno pro odborný blog Deník neziskovky)

 

O knize Jak účinně oslovit média

Tento blog vznikl jako určitý virtuální doplněk knihy Jak účinně oslovit média, kterou jsem vydal koncem roku 2011 v nakladatelství CPress. Dovolím si tedy pro začátek pár slov o této knížce. Pokud vím, jde o dosud nejobsáhlejší původní českou knihu o budování vztahů s médii. Jak napovídá podtitul – Media relations v podnikání, správě, kultuře i neziskovém sektoru – kniha má široké pole využití a rozhodně se neomezuje jen na svět firemní komunikace.

Cílovou skupinou nové publikace jsou začínající tiskoví mluvčí, pracovníci vnějších vztahů, lidé zodpovědní za PR a komunikaci ve firmách, úřadech, občanských sdruženích a neziskových organizacích – vlastně všichni, kdo přicházejí do styku s médii.

Věřím, že kniha pomůže jak lidem, kteří sami chtějí navázat vztah s médii a dosáhnout pozitivní publicity, tak těm, kteří do kontaktu s novináři nevstupují z vlastní iniciativy, jsou pod tlakem a neví, jak se zachovat. Kniha stojí na myšlence, že pokud má mezi jakoukoliv organizací a médii vzniknout produktivní a smysluplný vztah, musí být oboustranně výhodný. Pokud organizace očekává publicitu, musí nabízet správným způsobem a ve správný čas kvalitní informace.

Kniha nejprve přibližuje specifika novinářské profese a vývojové trendy médií. Každý, kdo chce účinně oslovit média, musí totiž porozumět novinářům, jejich práci a metodám. Poté krok za krokem představuji jednotlivé nástroje media relations. Největší prostor je věnován tiskové zprávě a tiskové konferenci. Samostatná kapitola popisuje správnou práci s tématem, další varuje před jazykovými chybami. Popisuji služby komunikačních agentur, principy monitoringu a hodnocení médií. Nechybí kapitola o krizové komunikaci a zvláštnostech prezentace v různých typech médií (TV, rozhlas, tisk) a různých oborech lidské činnosti (byznys a podnikání, kultura, státní správa a samospráva, vysoké školství a věda, neziskový sektor, aktivismus a ekologie).

K tématům se v knize vyjadřují také aktivní novináři a tiskoví mluvčí. Text prokládají desítky schémat, fotografií, grafů a kreslených vtipů.

Televizní rozhovor s autorem najdete na tomto odkazu.

Pořad 3 minuty s… věnovaný této knize najdete zde.

Knihu lze výhodně zakoupit například přímo v e-shopu na stránkách vydavatelství.

Napsali o knize

„Tuto knihu vřele doporučuji všem, kteří mají v plánu začít komunikovat s českými médii. Cenné poznatky, názory a postřehy z praxe využijí především pracovníci v oblasti public relations a tiskoví mluvčí. Neméně vhodná je však i pro zástupce médií, kterým detailně představí specifika jejich profese.“
Petr Lesenský, ředitel PR agentury Lesensky.cz

„Kniha na mne velmi zapůsobila. Jedná se o podrobný ‚manuál‘ nejen pro začínající zaměstnance oddělení či odborů styku s médii, ale je cenná z mého pohledu také pro její jazyk. Zdánlivě jednoduchým způsobem je autor schopen vysvětlit někdy velmi složité vztahy a souvislosti, na jejichž základě se vytváří různé typy komunikace. Právě kombinací profesionálního novinářského jazyka a použitím množství názorných příkladů, materiálů, grafů a obrázků, se podařilo vytvořit velmi kompaktní a zajímavou knihu, kterou je radost si přečíst. Čtenář se toho hodně dozví jakoby mimochodem, což je u tohoto typu literatury nezanedbatelná přednost.“

Jana Pelcová, mluvčí Ústavního soudu ČR