Deset omylů a mýtů o tiskových konferencích

Každý redaktor občas zažije tiskovou konferenci, při které by vzteky nebo nudou nejradši překousl tužku. Důvodem je většinou to, že se organizátoři z neznalosti nebo nezkušenosti dopustí některého z hlubokých omylů spojených pořádáním tiskových konferencí. Přehled nejčastějších chyb najdete níže. Kdo se jich dokáže vyvarovat, ten má šanci získat publicitu a stát se pro novináře důstojným a důvěryhodným partnerem.

Slušně navštívená tisková konference 😉 Zdroj: nato.int

1) Tiskové konference je třeba pořádat pravidelně a co nejčastěji. Téma se vždycky najde – a když ne, aspoň si dáme kafe a chlebíček.

Hluboký omyl. Pokud uspořádáte dvě tři tiskové konference „o ničem“, pro novináře jste prakticky ztracení. Nemají čas chodit na akce, kde se nic nedozvědí, a velmi dobře si pamatují svá minulá zklamání. Než svoláte tiskovku, ujistěte se, že opravdu máte co říci.

2) Pozvánku na tiskovku je potřeba rozeslat co nejdřív, nejlíp tak dva měsíce předem, aby si to novináři mohli naplánovat. 

Nesmysl. Novináři plánují většinou jen pár dní dopředu – vždyť je zajímá hlavně aktuální dění. Pokud jste vaši pozvánku s dvouměsíčním předstihem poslali poštou, zřejmě skončí zapomenutá pod hromadami jiných písemností na redakčním stole. Pokud jste ji poslali elektronickou poštou, převrství ji v novinářově e-mailové schránce tisíce jiných sdělení. Pozvánky posílejte optimálně tak týden předem. Den před akcí se můžete připomenout.

3) Tisková konference se musí konat na reprezentativním a honosném místě. Třeba v luxusním loveckém zámečku uprostřed lesa na Vysočině. 

Je to mýtus. Pro úspěch konference je klíčové dobré téma a jeho správné podání. Co se týče místa konání, mělo by být hlavně dostupné, elementárně důstojné a ve své okázalosti přiměřené tématu.  Při výběru se držte center měst, kde sídlí většina redakcí. Novináři vás budou mít obzvláště rádi, pokud vyberete místo s wi-fi sítí.

4) Chození na tiskové konference je povinnost novinářů. Pokud něco svoláme, tak prostě přijít musejí. 

Je to omyl a nepochopení role a postavení současných médií ve společnosti. Média si sama vybírají akce, které budou pokrývat. Novináři přijdou tam, kde cítí dobrá témata, silné příběhy a zajímavé informace.

5) Čím okázalejší bude pohoštění, tím kvalitnější přijdou novináři.

Pravda je přímo opačná. Pokud budete lákat novináře na bohatý raut, přijdou hlavně vyžírkové a členové holubí letky, kteří vynikají v konzumačních dovednostech, ale nikdy o vás nic nenapíšou. Pro skutečné novináře je hlavním a jediným lákadlem kvalitní téma. Dárky ani chlebíčky je nezajímají.

6) Tiskovou konferenci uspořádáme tehdy, kdy má čas pan ředitel.

Špatný přístup. Tiskovou konferenci pořádejte tehdy, kdy mají čas novináři. Předem si ověřte, zda se termín nekryje s jinou atraktivní akcí v témže městě (ověření lze provést třeba v ČTK, která spravuje databázi novinářských událostí). Vyhněte se pondělnímu ránu, pátečnímu odpoledni a víkendům. Jinak se může stát, že pan ředitel bude na tiskovce sám.

7) Řečníků musí být co nejvíce a musejí mluvit co nejdéle, jinak to bude vypadat hloupě. Pokud nebudou mít novináři žádné dotazy, nevadí, řečníci se začnou ptát navzájem, případně jim „nahodí“ moderátor.

Chyba. Na běžné tiskové konferenci bohatě stačí dejme tomu dva řečníci, kteří mluví tak dlouho, dokud mají co říci. Když se téma vyčerpá, je třeba skončit, a ne opakovat totéž jinými slovy. Když se novináři neptají, neznamená to, že se stydí, ale že už vědí vše, co potřebují, případně čekají na možnost individuálních rozhovorů po tiskové konferenci.

8) Tisková konference musí trvat nejméně hodinu.

Bejvávalo. Všeobecné zrychlování moderní společnosti musí dopadnout i na tiskové konference. Na většinu témat bohatě stačí půlhodina. Myslete na to, že po tiskové konferenci musí být ještě čas na individuální rozhovory pro rozhlas a televize.

9) Na tiskové konferenci musíme výslovně poděkovat všem sponzorům, obchodním a mediálním patrnerům, spolupracovníkům, ba i sekretářkám a svačinářce…

Je to úplně zbytečné. Novináři tuto informaci nepotřebují a v momentu, kdy začnete číst všechna jména, okamžitě vypínají pozornost. Sluší se naopak poděkovat novinářům za účast. Jste přece rádi, že přišli. 

10) Novinář nám musí dát přečíst, co z tiskové konference napíše. Snědl náš chlebíček, a tak musí „zpívat naši píseň“.

Nesmysl. Nic, co bylo řečeno na tiskové konferenci, nepodléhá autorizaci. Proto si dávejte pozor na pusu. Dále počítejte s tím, že dobrý novinář bude všechna řečená fakta ověřovat u nezávislého zdroje, případně v kontroverzní záležitosti osloví i protistranu. Tisková konference není žádná „nalejvárna“ nebo firemní školení, kde je slovo šéfa svaté a nedotknutelné a z principu se o něm nepochybuje.

Napadají vás další omyly a mýty, které stojí za zmínku? Máte jinou zajímavou zkušenost, radu, tip či poznatek? Napište mi na e-mail tomandl.jan@email.cz. Zajímavé podněty zveřejním někdy příště.

Advertisements
Označeno tagem ,

One thought on “Deset omylů a mýtů o tiskových konferencích

  1. Petr Bokůvka napsal:

    Hodně ošidné je na pravidelných tiskovkách vyvolávat oblíbené novináře konstatně jako první v rámci uchovávání dobrých vztahů. Co možná projde v Bílém domě u Helen Thomasové, je u nás otravné. A pokud nějaký vyvolaný novinář položí svoji jednu otázku rozdělenou do tří podotázek a na někoho jiného se nedostane, je to špatně.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s