Videokurz Kultura a média – zaručené recepty na úspěšné PR

Jak zaujmout novináře při propagaci kulturních událostí? Jak jim předložit informace v té správné formě? Jakým chybám se vyvarovat? Tyto a mnohé další otázky zodpovídá videokurz, který jsem s kolegou Mariem Kubašem připravil pro sdružení Culture Matters. Kurz tvoří pět lekcí, v nichž popisujeme to nejpodstatnější. Pozornost věnujeme jak tiskovým konferencím, tak tiskovým zprávám, stejně jako propagaci prostřednictvím webových stránek a sociálních sítí. Uzávěrka přihlášek je 18. března

 

 

Krizová komunikace s rukama v kapsách?

okd

V krizové komunikaci často hrají roli detaily. Zdánlivé drobnosti ve způsobu prezentace informací, v postoji, v tónu řeči – to vše má své psychologické aspekty, všechno nějak působí na publikum. Typický příklad detailu, který negativně ovlivňuje celkový dojem z komunikace, jsem našel v dnešních Událostech ČT. Reportáž informovala o propouštění horníků v OKD. Mluvčí podniku plného nespokonených odborářů dokázal o situaci mluvit na kameru až příliš klidně a bohorovně – s rukama v kapsách… Ležérní lhostejnost přitom jistě není tím správným dojmem, který má zástupce organizace v krizi vyvolávat. Žádoucí je naopak snaha o pochopení protistrany, empatie, snaha o řešení problému, případně – v závislosti na strategii – jasné, čitelné vyvrácení kritiky. Ani jedno, ani druhé nelze před kamerou vyjádřit s rukama v kapsách. A to ani v sebevětším mrazu…

Odkaz na reportáž.

Kurz krizové komunikace v příkladech z praxe

Žádná organizace na světě není imunní vůči krizovým situacím. Čas od času je nutné odvracet útok konkurence, vysvětlovat kontroverzní krok, objasňovat nepřesnosti v médiích nebo řešit havárii ve výrobním provozu. Informace se dnes šíří rychleji než kdykoliv dříve, během několika minut se tak akademie-ctk-logomůže rozhořet „mediální požár“, který ohrožuje zájmy či samotnou existenci organizace. Ne každá krize ale musí skončit katastrofou. Záleží na kvalitě manažerských rozhodnutí a schopnosti tlumočit je médiím a veřejnosti. Právě komunikační dovednosti a strategie v krizi jsou tématem kurzu, který vypsala Akademie ČTK a který vede autor tohoto blogu. Jednodenním kurzem postupně prošli například pracovníci  ministerstev, úřadů s celostátní i regionální působností, významných průmyslových podniků, velkých PR agentur i menších firem. Kurz se po delší pauze uskuteční 23. února, opět v pražském sídle akademie v Opletalově ulici. Zbývají volná místa, podrobnosti a přihlášky najdetete na webu akademie. Oproti minulosti doplním rozbor některých aktuálních událostí, jako je například loňská krizová komunikace aerolinek Malaysian Airlines nebo siutace kolem výroků prezidenta Miloše Zemana.

V kurzu se zabýváme také například krizovou komunikací města Boston a tamní policie po teroristickém útoku na maratonský běh.

V kurzu se zabýváme také například krizovou komunikací města Boston a tamní policie po teroristickém útoku na maratonský běh.

Celý příspěvek

Novináři a novoročenky – kacířská úvaha

Dal jsem si novoroční předsevzetí, že se pokusím resuscitovat tento blog, který delší dobu dříme v komatu. Pro jeho nové nadechnutí volím téma, jež má s Novým rokem blízkou souvislost – novoročenky neboli péefka. Novináři se od ledna do prosince potkají s leckým, zavítají všude možně, leckdo by se jich sice rád zbavil, jiný ale zase touží po jejich přízni. Není tedy divu, že je koncem roku začínají zavalovat novoročenky.

Novoročenka Úřadu vlády ČR má letos charitativní rozměr.

Novoročenka Úřadu vlády ČR má letos sociální rozměr.

Dříve bývaly papírové a někdy od zapálení první adventní svíce se začínaly kupit na redakčních stolech. Pamatuji dva kolegy, kteří každoročně soutěžili, kdo jich dostane víc a z vyšších míst. Většina však novoročenkám nevěnovala přílišnou pozornost a nejpozději na Tři krále se přesouvaly ze stolů do odpadkových košů. V současnosti většina lidí a institucí posílá péefka elektronickou poštou, což sice šetří dřevo v lesích i nohy pošťaček, ovšem nezabraňuje to kupení, tentokrát nikoliv papírů na stole, ale megabytů v inboxu.

Než si dovolím pár kritických slov, předesílám, že se můj text týká péefek v profesní sféře, nikoliv těch osobních. Zároveň doplňuji, že si vážím novoročenek, které dostávám se zjevnou péčí odesílatelů, že dobře provedené péefko může být krásnou ukázkou užité grafiky a že podobné tmelení sociálních a profesních vazeb je jistě žádoucí… Na druhou stranu, odesílatelé by si občas měli položit otázku, zda novináře skutečně nejlépe uctí a potěší tištěným či elektronickým obrázkem vánočního stromečku, sobů nebo pana ředitele v Santově kulichu s notoricky známou zkratkou P.F, tedy Pour féliciter neboli Pro štěstí.

Novinář podobných obdrží desítky, mnohdy stovky (někdy také od firem, lidí  a organizací, o kterých nikdy neslyšel). Ovšem pokud se novinářům něčeho na přelomu roku nedostává, nejsou to romantické výjevy se sněhovými vločkami a kometami – jsou to zajímavá témata, události, informace. Politický a společenský ruch ustává, hybatelé dění i jejich tiskoví zástupci shání dárky a krájí brambory na salát, posléze odjíždějí na hory či do tropických moří. Mnozí vypnou telefony, zkrátka hibernují. Noviny ovšem musí vycházet i kolem svátků, stejně jako musí televize a rozhlas vysílat. Možná by tedy novináře místo péeefka – nebo spolu s péefkem – potěšila zajímavá tisková zpráva, výroční statistika, pár slov k plánům organizace na příští rok – zkrátka něco, co lze využít ve zpravodajství. Pohlednici se sobíky k těmto účelům věru užít nelze.

Možná se vám bude zdát, že kolem Vánoc a Nového roku se nedostává zajímavých témat, která lze novinářům nabídnout, a že budou mít malou šanci na publicitu. Ani jedno, ani druhé není pravda. Konec roku je skvělou příležitostí k bilanci toho uplynulého. Můžete přijít s výroční statistikou (prodejnosti, návštěvnosti – čehokoliv, záleží na tom, čemu se věnujete) nebo zprávou o zaznamenaných trendech v oboru. Případně shrňte, co v činnosti organizace nebo v celém oboru připravujete na příští rok. Stejně tak si můžete pro novináře schovat nějakou nadčasovou trvalku. V rušných obdobích roku by možná taková tisková zprávy spadla pod stůl, mezi svátky ji ale novináři třeba spolknou i s navijákem – konkurence jiných témat je totiž menší. Menší je sice i čtenost a sledovanost médií, nicméně ne zas o tolik, aby to nestálo za snahu, trochu přípravy a péče.

Zkrátka a dobře, pokud usilujete o publicitu a dobré vztahy s novináři, zkuste za rok zvážit, zda je kromě péefka nepotěšíte ještě nějakým zajímavým tipem či užitečnou zprávou.

Recenze knihy v časopise Mediální studia

Odborný časopis Mediální studia přinesl v čísle 1/2014 obsáhlou recenzi mé knihy Public relations a zpravodajství, která je stále v prodeji. Kompletní text recenze najdete na webových stránkách časopisu, na tomto místě přináším alespoň její závěr:

„Z hlediska účelu je Tomandlova práce spíše textem popularizačním, vhodným více pro odborníky z praxe než badatele či studenty médií a public relations. Ideálním představitelem zamýšleného čtenáře je ambiciózní ředitel menší PR agentury, který ctí pravidla, jež namsstavili počátkem minulého století Ivy Lee a Walter Lippmann, současně ovšem z chytrého mobilního telefonu kontroluje čerstvé příspěvky na facebookových profilech svých klientů. V konkurenci nově vydaných knih o PR obstojí především díky svému praktickému zaměření. (…) Celkově je však Tomandlova drobná publikace pro obor media relations velmi přínosná. Zástupce „čtvrtého stavu“ zde PR profesionálům vzkazuje, že zpravodajští novináři nestojí o dárky (nebo to tak aspoň tvrdí), ale o dobrou spolupráci. O partnery, kteří jsou dostupní, když je potřeba, a kteří umí poskytnout včasné, přesné a pravdivé informace. A takové výzvy stojí za to připomínat.“